Záhada migrace hýla rudého rozluštěna!

15.5.2014 | V polovině května se jako poslední z našich tažných ptáků na svá hnízdiště vrací hýl rudý. Kde leží zimoviště tohoto druhu, zůstávalo až do nedávna nerozluštěnou záhadou. Jejich přesnou polohu se podařilo teprve loni odhalit za použití moderní technologie ornitologům z Kroužkovací stanice Národního muzea, Akademie věd a Přírodovědecké fakulty UK.

Hýl rudý (Carpodacus. erythrinus) obývá rozsáhlý areál zahrnující východní a střední Evropu a podstatnou část Asie. Většinu areálu osidluje poddruh C. e. erythrinus, kavkazský region a pravděpodobně i izolované lokality na Balkánském poloostrově pak C. e. kubanensis, další poddruhy žijí dále v horách v oblasti Asie. Expanze druhu do Evropy proběhla teprve v 19. a 20. století (od 40. let 20. století obsadil Skandinávii a od roku 1960 region střední Evropy). Na našem území začíná pravidelně hnízdit na začátku 70. let 20. století.

Jako jeden z mála příslušníků čeledi pěnkavovitých je hýl rudý přísně tažným druhem. Na naše území přilétá v druhé polovině května a hnízdiště opouští patrně již na přelomu července a srpna. Je také jedním z mála evropských pěvců, který zimuje v Asii. Potenciální zimoviště zahrnují širokou oblast od Iránu a Iráku přes Indii až po západní část Číny. Ojedinělá pozorování pocházejí také z Arabského poloostrova a severovýchodní Afriky. Přesnější lokaci zimovišť evropské populace zatím nebylo možné určit, neboť chybí nálezy kroužkovaných hýlů ze zimního období. Dosavadní výsledky od jedinců kroužkovaných v Evropě zahrnují pouze nález dánského ptáka ze srpna z Iránu nedaleko Perského zálivu, nález švédského hýla z jarního tahového období v Ázerbájdžánu a nález norského jedince z Uzbekistánu (měsíc nálezu neznámý).

Na území ČR patří hýl rudý mezi vzácné druhy a hnízdí pouze lokálně ve vyšších polohách (pohraniční pohoří, Vysočina).
Ročně se označí kroužky pouze 100 až 150 hýlů rudých a nálezy, odhalující tahovou trasu naší populace, zcela chybí.
Z těchto důvodů jsme se rozhodli pro mapování tahových tras a zimoviště využít tzv. geolokátory. Začali jsme v roce 2011 na dvou lokalitách – ve Vltavském luhu na Šumavě a v meandrech Svratky na Českomoravské vysočině. V letech 2011 až 2013 jsme označili celkem 21 samců na Šumavě a 28 samců na Vysočině. V roce 2012 se nám povedlo zpětně odchytit pouze jednoho samce na Šumavě. V tomto případě však geolokátor švýcarského výrobce nebyl funkční a neobsahoval žádná data. Proto jsme v roce 2012 začali používat přístroje britské výroby a následující rok jsme odchytili dva označené samce – po jednom z každé lokality. Geolokátory pracovaly bezchybně a tak jsme mohli přistoupit k první základní analýze dat. Již údaje o odletu z hnízdiště ukázaly, že u hýla rudého mohou být poměrně velké individuální rozdíly v jeho načasování: šumavský pták opustil lokalitu již 22. - 23. července.

Zimoviště sledovaných hýlů rudých: CZ1 – samec z lokality Milovy, CZ2 - samec z Vltavského luhu, B1-3 - samci z bulharské lokality

Celý článek si můžete přečíst na Zpravodajském portálu Národního muzea - Muzeum 3000